Káva - ten neodolatelně aromatický a povzbuzující nápoj bez kterého si dnes mnozí nedokáží představit svůj den, oslavu, pracovní či partnerskou schůzku, je znám více než tisíc let a opředen mnoha legendami a bájemi. Nejznámější legenda vypráví o arabském pastýři ethiopského kláštera Kaldim, který si opatovi stěžoval, že svěřené kozy jsou velice dovádivé a špatně zvladatelné, když se napasou červených bobulí divokého keře rostoucího poblíž pastvin. Opata zpráva natolik zaujala, že se jal vyzkoušet účinky oněch bobulí sám na sobě. Byl velice překvapen jejich povzbuzujícími účinky a proto se rozhodl připravit odvar pro své mnichy, kteří často usínali při dlouhých nočních modlitbách. Účinky se potvrdily i u nich. Jiná legenda vypráví kolem roku 1258 o šejku Omarovi, taktéž lékaři a knězi, který zázračné účinky objevil rovněž náhodou. Přestože vzdělán, žil ve vyhnanství. Jednoho dne zahlédl nádherně zpívajícího ptáka s překrásným peřím. Při snaze se jej zmocnit, upoutaly ho na keři nádherně vonící květy a lákavě červené plody. Zkusil z nich připravit odvar a začal používat pro své nemocné. Zpráva o účincích nového a vzácného lektvaru se velice rychle roznesla po kraji a Omar byl vyzván aby se vrátil zpět do Mekky. Stal se natolik uctívaným, že mu byl vystavěn klášter a později byl prohlášen za svatého. Další pověst pochází z období přibližně roku 1454 a vypráví o šejku Gemaleddinovi Abou Muhammad Bensaidovi, muftím z Adenu. Ten poznal blahodárné účinky kávy na své pouti po Ethiopii. Po návratu do Adenu se roznemohl a žádný z lékařů mu nedokázal pomoci. Vzpomněl si na lahodný ethiopský nápoj. V důvěře, že mu od neduhů pomůže, si jej nechal připravovat. Velice záhy se skutečně uzdravil a mimo jiné i pro své účinky proti ospalosti, nařídil pití odvaru svým dervišům před nočními modlitbami. Bájí a legend lze nalézt jistě spousty. Nejvíce jich však pochází z arabského světa, kde zázračný odvar z červených bobulí používalo nejen mnoho tehdejších lékařů, ale taktéž i vědců a světců. Co je na těchto legendách pravdou a co nikoli, zůstane pravděpodobně neodhaleným tajemstvím. Faktem však zůstává, že kávu rozšířili a základ jejímu názvu – „gahwah“, dali právě Arabové. Později Turci název pozměnili na „kahweh“.
Vůbec první písemné zmínky o účincích kávy, lze nalézt v zápiscích starých Arabů, jež nazývali kávovníky „Bun“ a nápoj z bobulí „Bunchum“. Arabský lékař Rhazes, žijící někdy mezi lety 850 – 922, se jako první zmiňuje o kávě a nazývá ji „ bunca“. Dnes lze za pravlast kávy téměř s určitostí označit Ethiopii, především její provincii „Kaffa“. Odtud byla ve 13. – 14. století přenesena válečníky do Yemenu. Následně káva doputovala do Mekky a Mediny (1470 – 1500) a po té přes další arabské země do Cařihradu, dnešního Turecka. Na své nelehké a strastiplné pouti byl tento zázračný nápoj oslavován, ale i zatracován a mnohde pro své ďábelské účinky dokonce zakazován. První evropské kavárny se začínají objevovat na přelomu 15. století. Ačkoli byla káva v Evropě známa již v roce 1517, byla první kavárna otevřena až v roce 1554 právě v Cařihradu. Mezi první tištěné informace seznamující Evropu s kávou, nepochybně patří cestopis augsburského lékaře a přírodovědce Leonharda Rauwolfa. Ten roku 1573 podnikl cestu do východní části Středomoří a v roce 1582 byl jeho cestopis vydán. Káva následně pronikala do Benátek, Marseille, Amsterdamu, Hamburku, Londýna a Vídně. V roce 1601 je zveřejněna první anglická zpráva o „jistém nápoji“, který je označován „ coffee“. První doložené zmínky o doputování kávy do Benátek , na lodi plující z Káhiry, jsou datovány rokem 1615. Otevření prvního obchodu s kávou se však Benátčané dočkali až mnohem později a to roku 1683. A byla to právě Itálie, která povýšila kávu na gurmánský nápoj a pro celý svět objevila myšlenku a koncept kaváren. Rakušané a především Víděňáci za svou proslavenou „Vídeňskou kávu“ – tedy nikoli za onu Vídeňskou, ale za kávu jako takovou, vděčí svým způsobem opět Turkům. Vídeňský kavárník Kolschitzky v roce 1683 objevil v Turky opuštěném táboře před Vídní žoky kávových zrn a znajíce zálibu Vídeňáků ve sladkostech, začal jako první kávu sladit. Původně a možná i pro její hořkou chuť, se totiž v konzervativním Rakousku kávě vůbec nedařilo a v roce 1668 úplně propadla. Až po dlouhé době, v 2. pol. 18 století začíná slavná éra vídeňských kaváren. Vídeňáci však dodnes velice neradi slyší, že káva není žádná vídeňská specialita.
Objevovaly se i první pokusy jak kávu pražit pro obchod a tak světlo světa spatřila první pražička kávy, tehdy na uhlí. Byla patentována v Anglii roku 1704. Místem, kde v Evropě vyrostl první kávovník byl Amsterdam. Právě sem byla v roce 1706 přivezena první rostlinka jako dárek pro tehdejšího amsterdamského primátora Nicolaese Witsena. Mnohým z nás se jistě vybavuje notoricky známá hláška: „Dal by si někdo dobrou brazilskou kávu?“ Pak vězte, že první zrna a sazenice kávovníku byly do Amazonie, oblasti dnešního největšího producenta kávy - Brazílie, přivezeny roku 1727. První kávová burza započala svou činnost roku 1882 v Le Havru.
Přeskočíme nyní další země ať evropské nebo americké a zaměříme se na naši českou kotlinu. U nás nejsou počátky pití kávy želbohu přesně doložené. První zmínky lze čerpat snad jen v zápiscích cestovatelů pánů Heřmana Černína a Haranta s Polžic, putujících po Cařihradu. Dohledat lze letopočet 1598, kdy oba pánové cestu podnikli a kterou později roku 1645 ve svých „Pamětech“ p. Heřman popsal. Káva byla tehdy drahé a luxusní zboží a byla v počátcích záležitostí výhradně šlechtickou. Uplynulo mnoho let než se káva rozšířila i mezi nižší vrstvy obyvatel.
Za vůbec prvního pražského kavárníka je na počátku 18. století považován syrský přistěhovalec Georgius Hatalah z Damašku. V Čechách byl znám pod jménem Jiří Deodat či Jiří Theodato. Sídlil na Starém městě, v Karlově ulici č.p. 182/16, kde roku 1714 otevřel první stálou kavárnu. Kávu též připravoval v ulicích Prahy oděn do tureckého šatu. Prodej kávy na veřejnosti byl tehdy naprostou novinkou. V té době si lidé kupovali domů kávu především surovou zelenou a pražili si ji sami na různých pánvičkách a vlastních vynálezech. Po Theodatově úspěchu začaly vznikat další podobné obchůdky a kavárničky například v okolí Mostecké věže nebo „ U Petržílků“, „ U Steiniců“, „ U zlatého hroznu“ a mnohé další. Ve století 19. u nás káva zažila obrovský rozmach. Stala se běžnější a dostupnější a její obliba raketově narůstala. V první pol. 19. století měla Praha již 57 kaváren. Významným letopočtem pro tehdejší ČSR, byl rok 1958, kdy byl založen podnik „Balírny obchodu“ – pražírny a balírny s celostátní působností. V roce 1972 byla zahájena výroba, pražení a balení kávy v moderním závodě světové úrovně – Balírny obchodu Jihlava.
